Karel Ferdinand Bellmann
| Karel Ferdinand Bellmann | |
|---|---|
 Karel Ferdinand Bellmann, asi 1880 | |
| Jiná jména | Carl Bellmann |
| Narození | 4. prosince 1820 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 11. července 1893 (ve věku 72 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | zvonař, nakladatel, tiskař a fotograf |
| Rodiče | Karel Bellmann Anna Kühnerová |
| Děti | Arthur Maschka-Bellmann Helena Perpić |
| Příbuzní | Johann Georg Kühner - praděda Johann Wenzel Kühner - děda Anna Bellmannová - sestra Karolina Lumbe - sestra August Lumbe - švagr Augusta Gruber - sestra Wenzel Gruber - švagr Ingo Bellmann - potomek Ing. Immo Bellman - potomek, jeho syn Ing. Immo Bellman a jeho vnuk Ing. Immo Bellman |
| Znám jako | Carl Bellmann |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Ferdinand Bellmann, známý též jako Carl Bellmann (4. prosince 1820 Praha[1] – 11. července 1893 Praha)[2] byl český, německy hovořící zvonař[3][4], nakladatel, tiskař, fotograf[5] a mecenáš umění.
Život a dílo
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z rodiny v Praze usazeného dvorního zvonaře Karla Bellmanna z Königsbergu a jeho manželky Anny pocházející z významné pražské zvonařské rodiny Kühnerovů. V otcově dílně se stejně jako jeho starší bratr Josef (* 1817) vyučil zvonařskému řemeslu. Karel junior se však více orientoval na obchod a na tiskařství. V roce 1856 zřídil obchod s barvami a malou knihtiskárnu, kterou dále rozšiřoval[5] a vedení zvonařské dílny převzala jeho mladší sestra Anna Bellmannová (1825–1893).[6]
Zvonař
[editovat | editovat zdroj]Vyučil se zvonařem, v pobytové přihlášce pražského magistrátu se uvádí profese obchodníka. V roce 1855 převzal otcovu dílnu, která se nacházela v domě čp. 747/II v dnešní Jungmannově ulici 28 na Novém Městě, zvaném U Zvonařů nebo U tří zvonků. Dílnu podle některých pramenů vedl do roku 1869, kdy ji přenechal své mladší sestře Anně.[7] Jsou mu připisovány tyto zvony:
- 1857 zvon pro Starou Boleslav
- 1857 přelit zvon Vojtěch pro kostel sv. Jakuba v Hostivici
- 1861 zvon Mikuláš, Jílové u Prahy
- 1863 čtyři zvony pro Kostel svatého Cyrila a Metoděje, Praha, Karlín.[8]
- 1864 zvon Pavel, bazilika svatého Petra a Pavla, Praha
Další jím ulité zvony byly v Záběhlicích, Domašíně[nepřesný odkaz], Borotíně[nepřesný odkaz], Býšti a Pardubicích.[3]
Tiskař a nakladatel
[editovat | editovat zdroj]Dne 1. března 1856 otevřel knihtiskárnu a obchod s barvami. Tiskařské zařízení získal z tiskárny C. W. Medau (Karel Vilém Medau – 1791–1866). Bellmannův podnik s názvem Artisticko-typografický ústav fungoval jako nakladatelství, produkoval kamenotisky a dřevoryt - v rámci podniku založil xylografický ústav, jeho závod zahrnoval také písmolijnu a zařízení pro stereotypii. Vydával a tiskl převážně česky psané knihy, později se věnoval umělecké litografii a světlotisku. V roce 1879 zakoupil pozůstalost po nakladateli Theodoru Mourkovi. Jeho tiskárna se nacházela v domě č. p. 56 na Starém Městě, (nároží Granátové a Křížovnické ulice – dnes Křížovnické a Platnéřské, dům Platnéřská 5). V roce 1884 přemístil podnik do protějšího domu č. p. 27 (dnes Platnéřská 7)[4] a současně závod rozšířil o oddělení pro reprodukční fotografii, do něhož spadala fotografie krajin, architektury, uměleckých děl a plánů.[5]
Jako prokurista pro něj pracoval jeho syn Arthur Maschka Bellmann, který se v roce 1885 stal společníkem a po smrti otce v roce 1893 převzal vedení podniku. Firma se v roce 1912 spojila s tiskárnou Alexandra Leopolda Koppeho. Roku 1913 pro ni postavil stavitel Václav Nekvasil novou budovu v Drtinově ulici čp. 557/10. Tiskárna fungovala až do roku 1925, kdy byla zakoupena firmou Melantrich.[4] Jako specialista na reprodukční techniky zde pracoval fotograf Josef Böttinger.[5]
Bellmann, ačkoliv neuměl česky, vydával česky psané knihy (především v rozmezí let 1855 -1865). Vydával literaturu náboženskou, poučnou ale také beletrii českou i světovou v českých překladech. V roce 1864 vydal Bibli českou s dřevoryty. Byl v kontaktech s českými literáty perzekvovanými za činnost v roce 1848 a pak se začínajícími májovci.
Po Karlu Vilému Medauovi převzal také redakci beletristického časopisu Erinnerungen an merkwürdige Gegenstände und Begebenheiten, kde v roce 1856 poprvé v němčině vyšla ve zkrácené verzi Babička Boženy Němcové s ilustracemi Josefa Mánesa.[9] Vydal i souborné dílo Jana Pravoslava Koubka. Seznam nejvýznamnějších Bellmannem vydaných českých děl je uveden v literatuře[4].
Karel Ferdinand Bellmann je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze, ve III. hřbitově.[2]
Obrazové publikace
[editovat | editovat zdroj]- Prag: eine Sammlung von zwanzig original – Photographien der interessantesten Ansichten und Baudenkmäler, Fotografie und unveränderlichter Lichtdruck von Carl Bellman, Prag: Carl Bellmann, před 1885
- Oskar Pollak: Johann und Ferdinand Maximilian Brokoff, Prag: J. G. Calve, 1910 – fotografické tabule
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Jan Brokoff: Svatý Jan Nepomucký, Praha, Karlův most -
Ferdinand Maxmilián Brokoff: Atlasové nesoucí balkon, Morzinský palác, Praha, Nerudova ulice -
Jan Brokoff: Pieta, Praha, původně na Karlově mostě -
Ferdinand Maxmilián Brokoff: Oltář s Mojžíšem a Aaronem, Vratislav, Kurfiřtská kaple -
Ferdinand Maxmilián Brokoff: Hlavní oltář svatého Karla Boromejského, Vídeň, Kostel svatého Karla Boromejského -
Ferdinand Maxmilián Brokoff: Svatý Vincenc Ferrarský a svatý Prokop, Praha, Karlův most -
Hrob rodiny Bellmannovy na Olšanských hřbitovech v Praze
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matrika PMS N3, sn. 292 [online]. AHMP [cit. 2024-05-10]. Dostupné online.
- ↑ a b SZABO, Miloš. Pražské hřbitovy. Olšanské hřbitovy III.. Praha: Libri, 2011. 245 s. ISBN 978-80-7277-487-6. S. 180.
- ↑ a b heslo Bellmann, Karel. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909. ISBN 80-7185-057-8. Svazek III. S. 695.
- ↑ a b c d FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G.. Praha: Academia, 1985. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Karel Bellmann, s. 180–181.
- ↑ a b c d SCHEUFLER, Pavel. Bellmann, Karel (Carl) Ferdinand [online]. Pavel Scheufler, 2005-2010 [cit. 2011-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-05.
- ↑ Rozpravy třídy pro filosofii, dějepis a filologii Královskéčeské společnosti nauk
- ↑ Pobytová přihláška pražského magistrátu [1]
- ↑ KULHÁNEK, Ludvík. Chrám sv. Cyrila a Methoděje v Karlíně. Praha: Storch, 1906. Dostupné online. S. 10.
- ↑ ŽÁKAVEC, František. O Bellmannových „Erinnerungen“ a o Nerudovi. Listy filologické / Folia philologica. 1918, roč. 45, čís. 6, s. 349–359. Dostupné online [cit. 2022-02-08]. ISSN 0024-4457.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- heslo Bellmann, Karel. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha: Jan Otto, 1888-1909. ISBN 80-7185-057-8. Svazek III. S. 695.
- WIRTH, Zdeněk. Stará Praha: obraz města a jeho veřejného života v 2. polovici XIX. století podle původních fotografií. Praha: J. Otto, 1941. S. 58–59.
- FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 1. A-G.. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. Kapitola Karel Bellmann, s. 180–181.
- Tiskárna Koppe - Bellmann, později Melantrich. In: BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Pražský industriál : technické stavby a průmyslová architektura Prahy : průvodce. 2. rozšířené. vyd. Praha: České vysoké učení technické, 2007. ISBN 978-80-01-03586-3. S. 167.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Ferdinand Bellmann
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Ferdinand Bellmann na Wikimedia Commons - Karel Ferdinand Bellmann v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
